Rozhovor z roku 2009
Jaroslav Kratěna: Ten příběh napsal sám život
28.3.2009 06:42
Dvůr Králové - Když vroce 1997vyšla knížka Americká snídaně aneb Po stopách zlaté horečky a Jacka Londona, asi těžko někdo čekal, že Jaroslav Kratěna kní přidá ještě dalších šest titulů.
Poslední, s názvem Poslední zlato z Yukonu, vyšla minulý měsíc. Protože je trošku jiná než ty ostatní, a přesto podobná, položili jsme autorovi, který je také velký lokální patriot, několik otázek. Jak hodnotíš svoji poslední knížku? Přece jenom existují lidé, kteří možná tvoje knížky neznají. Jak bys je charakterizoval? Jak bys pozval čtenáře k tvému poslednímu dílu Poslednímu zlatu z Yukonu? Jen bych doplnil, že se jedná o hledání zlata, které pochází ze starého zločinu. A které má nečekané pokračování. Jak bys popsal vznik knížky, přece jenom je trošku jiná než ty předchozí. Navíc se jedná o dobrodružství, které hned tak někdo neprožije. Fungovala autocenzura? Jak už bylo řečeno, jedná se o dobrodružný příběh, navíc z atraktivního prostředí. Nenapadlo tě, že by stálo za to ho zfilmovat? V minulosti provázely vydání tvých knížek audiovizuální pořady. Bude Poslední zlato z Yukonu provázet něco podobného? Vyšlo několik Amerických snídaně o Yukonu, americkém středozápadu a Havaji, Aljašce, knížka z Floridy, Texasu a potom byla několik let pauza. Co se dělo? Na čem pracuješ nyní? Kromě knížek jsi autorem desítek textů, například pro místní country kapelu Wostruha, Phobos, ale také pro Newyjou se Šárkou Rezkovou, Rangers nebo Milenou Soukupovou, pro ni jsi napsal s Pavlem Krejčou velký hit Favorit. Textaříš ještě? Čtenáři si ale v současné době mohou „počíst“ v knížce Poslední zlato z Yukonu. O co jde, snad nejlépe vystihuje charakteristika knížky na webu dobre-knihy.cz: „Autor těží z vlastních dlouholetých zkušeností, takže se mu daří čtenáře doslova přenést do místa děje a vtáhnout do příběhu. Poslední zlato z Yukonu je knížka, při níž se vám bude tajit dech, a neodtrhnete se od ní, dokud ji nedočtete.“ Jarda Kratěna si je vědom svých hranic a nepokouší se tvořit nějakou vážnou literaturu, plnou hlubokých a všeřešících myšlenek. Právě proto se Kratěnovy knížky líbí. Určitě se bude líbit i tahle (zatím) poslední.
Musím říct, že jsem s ní sám spokojen. Už Jaroslav Hašek přece správně říkal: Kdo je svému dílu blíže než autor. Je to moje první knížka, kterou vydavatel udělal podle mých představ. Pevná vazba, přebal, zkrátka tak, jak má knížka vypadat. Teď už záleží jen na tom, jak se bude líbit, samozřejmě i obsahem, čtenářům. Dalo by se říct, že ten příběh napsal sám život. Konečně, stejně jako v případě mých ostatních knížek.
Jedná se o, jak já říkám, cestospisy, psané úmyslně hovorově, protože jde o vyprávění autentické, takže píšu tak, jak mluvím. V knížkách najdou čtenáři kromě mých vlastních zážitků i historické perličky, které jsem se dozvěděl na navštívených místech nebo z literatury, vztahující se k oblastem mého zájmu na severoamerickém kontinentu. Cestuji zásadně sám. Jednak nejsem „stádní“ typ a potom, takhle mám starosti jen sám sebe. k přesunům využívám oblíbenou síť autobusových linek společnosti Greyhound nebo autostop. V divočině se pohybuji zásadně po svých, na Yukonu, abych se vrátil ke své poslední knize, jsem se pochopitelně neobešel bez kanoe. Kromě Spo(ko)jených států amerických mapují knížky také Kanadu.
Dobře to vystihuje popis na záložce. Dobrodružný román o loupeži a pomstě s prvky americké „drsné“ školy. Díla představitelů tzv. hard boild style mám velmi rád, což, jak bude čtenářům víc než zřejmým, zcela zákonitě nezůstalo bez , nejen literárních, následků. Příběh se odehrává uprostřed divoké přírody kanadské provincie Yukon a subtropech floridských ostrovů. Volně navazuje na moji první a čtvrtou knížku. Chtěl jsem doplnit příběh. Bylo ale třeba několik let počkat. Teď čas nazrál. Víc prozrazovat nebudu.
Bylo to stejné. Sám jsem byl překvapen, jak to šlo psát lehce. Jak kdysi, podle Zdeňka Matěje Kuděje, Jaroslav Hašek komentoval začátek psaní románu o Švejkovi: Stačí mít název, kostru a pár podrobností. Žádná autocenzura nebyla třeba. Samozřejmě některá jména jsem upravil a část děje, kde nevystupuju, bylo třeba domyslet. Ale domnívám se, že právě nějak takhle se i to, čeho jsem nebyl přímo účasten, odehrálo.
Napadlo. Ale to není otázka pro mě. Já jen vím, že zcela určitě bych se tomu nebránil.
Ne, základ zmíněných pořadů tvořily diapozitivy z cest za poznáním. Tentokrát se ovšem jednalo o výpravu za zlatým pokladem, a to do míst, která jsem už kdysi dostatečně popsal a vyfotil. Místo fotek jsem proto do knížky přidal mapy „míst činu“, takže alespoň i jejich prostřednictvím bude čtenář v „obraze“. Ostatně, kde by mne jen napadlo, jaké události „vezmou obrátky.“ Proběhla proto jen autogramiádu v knihkupectví U Veselých.
Souvisí to s hledáním vydavatelství. První knížky vyšly u Votobie. Potom jsem začal hledat jiného vydavatele. Šestá knížka, Z Oregonu do Arizony vyšla v roce 2007 v Mladé Frontě. Tam došlo ke změnám, kdy schopní lidé byli nahrazeni neschopnými. Znovu jsem proto musel hledat nového vydavatele. Stalo se jím pražské nakladatelství XYZ, kde se můj rukopis líbil. Domluvili jsme se okamžitě.
Je dopracováno. A to tak i tak. V práci, která mě živí, z důvodu jejího nedostatku, což mne donutilo jít do předčasného důchodu. V literární činnosti, zatím proto, že jsem právě předal nakladateli svůj další cestospis. Shodou okolností před olympijskými hrami v kanadském Vancouveru. Měl jsem v loňském roce možnost tam nějaký čas pobýt při návštěvě kanadských přátel v Britské Kolumbii, což opět neskončilo bez „literárních následků“. Výsledkem je čerstvě odevzdaná knížka Cizinec v Kanadě aneb Křeslo pro staršího pána, kterou se vracím do „řady“ svých cestospisů.
Texty stále píšu, ale je stále těžší je prosadit. Důvodem je i fakt, že nežiju v Praze a nemám tudíž ty správné vazby. V domácích nivách, mohu li se tak vyjádřit, jsme se skladatelem Jiřím Cermanem vydali CD Kouzlo cest. Nicméně, nedávno se objevila možnost určité velice zajímavé spolupráce. Ale nerad bych to zakřiknul. Pokud to vyjde, bude to bomba. Tedy alespoň pro mě určitě.
Autor: Bedřich Machek
